ZAVŘIT

Dnes je 24. únor 2021, svátek má Matěj

Cesty za hokejem: Liberec - Třinec aneb reportáž psaná na oprátce

27. 02. 2003 • 15:31
Vážení čtenáři, setkáváte se s první cestou za hokejem, novým nepravidelným seriálkem, který pro vás připravujeme spolu s Pražským fanklubem Třince a jejich internetovými stránkami. Dnes se s nimi podíváme do Liberce. O tom, co všechno vás může na cestě za hokejem potkat a také jak velká je vůle členů PFT dostat se na zápas svých miláčků vypráví Reportáž psaná na oprátce, jejíž autorem je Dorota.
Je sice "trochu" dlouhá, ale to, co jsme tam prožili se prostě nedá napsat na půl stránky :) Hned v úvodu mám k vysvětlení jednu věc. Proč reportáž psaná na oprátce? Tak za prvé, 25.2.2003 to bylo zrovna 55 let od „vítězného února“ a za druhé se velkou měrou podílely na tomto zápisu zážitky, kdy jsme doslova viseli na laně. Pak bych chtěla poprosit své rodiče, pokud se jim teda podařilo proklikat až sem, aby tuto reportáž nečetli, protože ačkoliv jsem už dávno plnoletá, asi by mně na žáden výjezd s PFT už nepustili.
S Čakajíkem se bývalí spoluhráči příliš nemazliliOpravdu nevím, jak probíhají zápasy jiných fanklubů, ale MY se opravdu nenudíme. Tak třebas se řekne, že se jede tehdy v tolik a tolik, z toho místa, jede ten a ten a pojede se tímto dopravním prostředkem. No, ale ne u NÁS. Před zápasem ve FM jsem na werku psala něco o tom, že PFT si vždycky nějak poradí (a taky, že jo, ale nepředbíhejme), do KV jsme jeli tranzitem, do Litvínova Škodou 105 a bůhví čím pojedem do Liberce. Je takové přísloví „Nemaluj čerta na zeď“ a taky „Nie wywołuj wilka z lasu“.
Malinský brání domácího juniora Ladislava ŠmídaTakže, přes víkend se situace vyvinula takto – jede nás 5, Škodou 105, jelo by nás víc, ale nějak nemáme čím. V den výjezdu ráno jsem dostala zprávu, že škodověnka má vybitou autobaterii a náš výlet je ohrožen. Máme čekat na další zprávy ve 14.00 o vývoji této situace, kiki bude shánět kámoše s autem, počkáme jestli Tomáš bude moct a sveze nás svým vozem, každý se máme ještě pokusit někde zajistit dopravu. Mezitím jsem se zkontaktovala s Norou, řekly jsme si, že to je vážně smůla, ale že musíme tedy počkat. No, nebudu Vás zatěžovat počtem telefonátů SMS-ek atd. ale vážně jsem si myslela, že nepojedem. Ostatní se zařídili podle svého a jeli do Liberce různými způsoby sami. Tak jsem se ve 16.00 dovolala Tomášovi a domluvili jsme se, že jedem, mám dorazit na Černý most a vemem nakonec Noru a razíme směr Liberec. Nedávno jsem ve MfD četla článek o tom, jak správně se vychovávají psi na závody psího spřežení. Nevím, jestli Thomash – náš hlavní organizátor - ten článek četl taky, ale já bych dala krk za to, že jo. Jde o to, že psi jsou uvázání u kůlů a mají málo prostoru pro pohyb. Když vidí svého pána se sáněmi, tak dostávají úplný záchvat a nemůžou se dočkat, až je odváže. Je tam v tom i hodně taktiky, že ostatní psi vidí, jak někteří vyvolení se můžou proběhnout, a tak se těší až na ně přijde řada. Ovšem po celodenním maratónu, kdy jsem viděla, jak jiné „přivazuje k saním“ a já pořád trčím na tom pomyslném „řetězu“ jsem pak už byla velice klidná :) - na nic víc mi nezbývaly síly. Opakovala se situace z ostatních výjezdů, zase jsem čekala s Norou, i to cigárko bylo a řidič taky nakonec dojel :). Naše trojice vyrazila dost pozdě, ale jak říkám, já jsem se zmohla na jedinou větu: „Klídek, to je v poho.“ Cesta ubíhala parádně, nádherně svítilo sluníčko, dálnice byla prázdná a nálada výborná. Tomáš se nám svěřil se svými hokejovými sympatiemi k Markovi Ivanovi, zopákli jsme si dnes již památný výrok o králičím mozečku, pokecali, natankovali atd. Jen tak mezi řečí se Tomáš zmínil, že má opravdu den blbec – ráno ho málem přejelo auto, v práci hrozný šrumec, zlomil si brýle, teď samé otázky – jedeš, nejedeš, přijel uřícený domů a zase musel rychle vyjet pro nás. Po cestě samá zácpa a nastínil nám i svoji „Teorií škoda“ (pozor na záměnu s „Teorií Škoda“). Tato velice zajímavá teorie stojí za kratičkou zmínku: úzce souvisí s počasím. Pokud je pěkné počasí, tak se na cesty vydávají sváteční řidiči (škodařidiči), kteří mají shodou okolností ve svém vozovém parku Škody či Žigulíky. Vyskytují se zejména v Holešovicích, protože tam jsou nějaké opravdu staré garáže. Tito škodařidiči vytlačí své miláčky, protože je škoda benzínu, nerozsvítí světla, protože je to škoda, neblikají, protože je škoda žárovek …. tak by jsme dojeli zpět, kde svou Škodu zatlačí do garáže, protože je škoda zacouvat.

Dobře naladěni jsme po šesté hodině dorazili do Liberce, kde jsme sice nejprve nemohli najít stadión, ale po poradě s ochotnými místními lidmi, jsme odhadli, který viadukt máme podjet (zmínili se pouze o jednom, my však po cestě míjeli 3) a byli jsme u stadiónu. Nastal problém „kam s ním“ – tedy kam hodíme auto. I to jsme zvládli, nechali jsme jej u vojenské ubytovny, kde bydlel Tomáš v době soustředí na škole a s takovým zasněným pohledem vzpomínal na pokoj 111 :)
Pavelek v šanci před domácí brankouTeď tedy hokej: stadión nicmoc, najít pokladny, byla pro nás celkem výzva, přijeli jsme až 2 min před koncem 1. třetiny. Jak jsme se od zbývajících dověděli (Thomahs, kiki, Bodo, George_Radegast + 4 lidi z Třince), tak jsme o nic nepřišli a čekalo se opravdu až na náš příjezd. Nevím, jestli se to vůbec dá nazvat hokej, to, co jsme viděli. Jasně, že se může namítat, že nehrál Král a Martynek, ale to přece nejsou spasitelé – jestli se v PO o5 zraní, tak co budem dělat? Co mi udělalo radost, tak to byl Ivan, pak jak se radují Marek a Janků z gólů. Poslední dvě minuty zápasu se hrála power-play, to jsme mohli být rádi, že jsme neinkasovali, to byly 3 jisté góly. Hrál I „malý“ Stejskal – podle mně celkem OK, dost se snažil, hrál rychle a dravě, je takový menší, takže se kluci smáli, jestli na té střídačce sedí, nebo ještě stojí, já mu ale dávám plusové body. Domácí fanoušci téměř nefandili, my neměli bubny, takže, když jsme to spojili, tak to bylo OK. Místní roztleskávačky mně velice příjemně překvapily, byly fakt parádní, držely rytmus a krok a vypadaly atraktivně. Celou dobu jsem si tak pro sebe říkala, jestli budou, nebo nebudou rybičky, nakonec byly a my jsme zase měli radost. Jsme asi vážně jako děti.
A tak jsme se rozprchli do svých vozů, naše posádka posílila o Boda. No a pak s náma jel I Adrián – to jsem si vypůjčila ze slovníků mé babiny, která tak říká adrenalinu. Menší slovní i světelný konflikt jsme měli s nějakým neukázněným řidičem, ale všechno dobře dopadlo a vyjeli jsme z Liberce. Cestou jsme zhodnotili zápas, poslouchali hudbu a frčeli 140-cítkou. Najednou se ozvalo bum, pak vrrrrr, vrrrr, vrrrr a auto se nám zastavilo. 21 km od Prahy na dálnici. Snažili jsme se nastartovat, ale auto ne. Tomáš se jenom zeptal: „Slyšeli jste něco?“ a šel se podívat s baterkou motor atd. Řekli jsme si, že je to v #%^@&%# a to jsme ještě nevěděli, že tam opravdu jsme! Tomáš se vrátil a řekl, že máme asi proraženou vanu s olejem, který je v #$%^&#, tedy na cestě za náma. Takže jsme stáli na krajnici s výstražnými světly, 20 km před Prahou někde v polích, všude tma jak v ranci. Ani nebudu psát, co jsem říkala já, protože to možná čtou i děti. Takže jsme začali shánět někoho, kdo by pro nás přijel s nějakým tím litříkem oleje. Zavolala jsem Kotymu, který naštěstí mohl přijet a tak nás zachránit. A tak nám nezbývalo nic jiného, než sedět v autě a čekat. Měla jsem vážně strach, co projelo auto, tak jsem se už bála, že do nás narazí. Takže jsme seděli a dodávali si odvahy, vtipkovali, a přemýšleli, že kdybychom jeli s hráči, tak kdo by komu seděl na klíně. Tak, tak dlouho jsem se už vážně nenasmála. Slíbila jsem, že neprozradím zasedací pořádek. Vím, že to jsou takové blbosti, ale co v takové situaci dělat??? Za 40 min přijel Koty, i s litrem oleje, nalili jsme to do té vany a zkusili nastartovat. Auto se chytlo, my zajásali a jeli na nejbližší benzínku pro další litr oleje. Ukázalo se, že jsme jásali úplně zbytečně – za další kilometr to v autě opět vrklo, a začalo se kouřit z motoru – Tomáš jenom řekl: „Přátelé, rychle ven“ a ve mně by se krve nedořezal… Takže kluci otevřeli kapotu a když jsme viděla, jak se Koty hrabe s cigárkem v motoru, tak to bylo i na mně moc. V motoru díra jak …. tenisák. Nedalo se nic dělat, Koty vytáhl lano, přivázali jsme se za nějakou část ve předu (já vážně nevím, co to bylo), a pomalu se rozjeli. Načež si Tomáš vzpomněl, že neví, kde má klíčky od auta a my měli zamknutý volant. Což byl krapet problém, já jen řekla $#@%#@%#@, ^#$#%$#^$%# to není pravda, ale klíče byly v levé kapse, takže po 15-20 sekundách jsme měli odblokovaný volant a oddechli si. Ne nadlouho. Potřetí v autě něco ruplo – to se nám pro změnu utrhlo to, za co jsme byli přivázání ke Kotymu. Takže kluci zase lehli pod auto a připevnili lano k nějaké ocelové trubce a Tomáš mně ubezpečil, že teď už to určitě vydrží, protože jinak by nám odjela přední náprava. Já se přiznám, že absolutně nevím, co to je…
A fakt to vydrželo až do Prahy. Pak jsme ještě měli problém se zaparkováním, protože nám taková „sympatická“ mladá žena se dvěma vlčáky vysvětlila, že před Makrem se parkovat v noci opravdu nesmí, to jsme už byli odvázaní. Takže jsme to nakonec hodili před KFC, Tomáš říkal, že ať si klidně někdo to auto ukradne, že jemu je to jedno. Výjezd do Litvínova (s otvíracím kufrem Škody 105), byl v porovnáním s Libercem, „Bezstarostnou jízdou“.
Tímto článkem bych chtěla poděkovat hlavně Tomášovi, který zachoval chladnou hlavu a jen díky němu se nám nic nestalo. Měli jsme neuvěřitelnou smůlu, fakt měl chudák DENBLBEC. Jistě, měli jsme pár kritických momentů, ale vím, že s nikým jiným bychom to nezvládli tak v klidu. Je mi to strašně líto, doufám, že dá to auto nějak dokupy. Dále bych chtěla poděkovat Kotymu, který pro nás v noci přijel a pomohl. Vážně díky. A pak bych chtěla napsat, že jsem nakonec ráda, že se taková situace stala, protože jsem se alespoň ujistila, na koho je spolehnutí a že i takové situace se dají vyřešit. Navíc, každý den jednou končí (to je pro Tomáše).
Málem bych zapomněla, vyhráli jsme 3:1.

Fotografie uveřejněny s laskavým svolením www.hcbilitygri.cz Photo copyright 2003 Bořivoj Černý, MF Dnes & www.hcbilitygri.cz
Sdílet článek:
Komentáře
Přidejte váš názor

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.

Přihlásit se
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním tohoto webu s jejich používáním souhlasíte. Další informace Souhlasím