Nogol: Pachatelé zločinů nejsou místní

24. únor 2006 | Lidé

Desítky krádeží, násilných trestných činů, stovky přestupků. To je bilance loňského roku ve statistikách obvodního oddělení Policie ČR v Třinci. S čím se policisté na území čtyřicetitisícového města potýkají nejvíce, jak se má oběť bránit nejrůznějším druhům zločinů jsme hovořili s vedoucím třineckého oddělení Miroslavem Nogolem. Co hovoří statistiky? Byl loňský rok lepší, nebo horší než ten předcházející? Čísla se příliš neliší, ale dá se říct, že co se objasněnosti týče i počtu to bylo trošku lepší. Loni došlo na území města k 850 trestným činům nejrůznějšího rázu, z toho se nám podařilo objasnit zhruba polovinu. Kromě toho jsme řešili více než 1 000 přestupků, což je na takové město, jako je Třinec, docela dost. Krádeží se loni stalo téměř 160, z nichž jsme už 58 objasnili, co se pouliční trestné činnosti týče, řešili jsme více než 330 případů a objasnili 107. Nejvyšší objasněnost vykazujeme v násilné trestné činnosti a činí téměř 70 procent při počtu 73 případů. Které případy patří k těm nejčastějším na území města Třince? Během každého roku se velmi často setkáváme s vloupáním do motorových vozidel. Obvykle jde o klasický případ zaparkovaného, většinou zamčeného auta před restaurací, obchodem či dokonce rodinným domem, kam se pachatel dostane během několika málo sekund například rozbitím skla u okna řidiče a jednoduše ukrade vše, co v autě najde. Přestože neustále apelujeme na řidiče a řidičky, aby si nenechávali v autech nic, co by mohlo případného pachatele nalákat, setkáváme se s ukradenými taškami, videokamerami, mobilními telefony, doklady a dokonce vysokými obnosy peněz. Loni bylo v jednom případě z auta ukradeno dokonce 180 tisíc korun. Máte vytipovaná místa, kde k takovým případům nejčastěji dochází? Tak především těch případů bylo loni více než 100, ale dá se říct, že časté je to u prodejny potravin a restaurace v Třinci - Neborech, u motorestu v Bystřici a podobně. V Třinci je oblíbenou činností jízda na kole. I ta se ale občas ztrácejí… Jízdní kola rovněž patří dlouhodobě přetrvávajícím kradeným artiklem v našich statistikách, loni to bylo asi 60 případů a je to pořád hodně. Pachatelé jsou obvykle velmi dobře vybaveni a jejich „práce“ si nikdo nevšimne ani za bílého dne. Na záznamu z videokamery jsme zaznamenali případ, že pachatel měl štípačky schované v igelitové tašce a přes ni přestřihnul zámek kola a pohodlně odjel. Nikdo si ničeho ani nemohl všimnout. Časté případy jsou u koupaliště a školních objektů. S jakými pachateli se ve městě setkáváte? Jsou to místní lidé, nebo cizinci? Asi polovinu z nich tvoří pachatelé - recidivisté, tedy ti, kteří porušují zákon opakovaně. Část z nich koná pod vlivem alkoholu, ať už jde o násilí či přestupky na veřejnosti, část jsou mladiství, loni jsme zaznamenali čtyři případy, kdy se trestného činu dopustily i děti. Dá se ale říct, že většinu trestných činů v Třinci dělají pachatelé z jiných měst. Třineckých je minimum. Tady platí pravidlo - co je v domě, není pro mě. Časté jsou zejména u krádeží v autech průjezdy skupin pachatelů z okolních i vzdálenějších okresů. Jak jsme na tom s řízením pod vlivem alkoholu? To je opět kapitola sama pro sebe. Loni se nám podařilo chytit více než 40 řidičů, kteří jezdili bez řidičského oprávnění kvůli zákazu, a je to podle mě dost vysoké číslo. Čtvrtina z nich ještě k tomu řídila pod vlivem alkoholu, což je opravdu k neuvěření. Za celý rok jsme narazili na 90 řidičů aut, kteří zasedli za volant poté, co si někde dali alkohol, a k tomu na 6 cyklistů. S řidiči je problém takový, že velká část z nich je naprosto bezohledná k jiným účastníkům silničního provozu, a pokud spáchají nějaký přestupek, jsou agresivní a k policistům se chovají velmi nevybíravě a arogantně. Loni se po celé republice hodně hovořilo o podvodnících, kteří zneužívají důvěřivosti starších lidí. Stávají se takové činy i v Třinci? Samozřejmě a nebylo jich málo. Zaznamenali jsme jak podvodníky, kteří pod záminkou rozměnění peněz okradli důchodce o jejich úspory, také takové, co nabízeli výhru a během toho prohledali byt, ale také prodejce atrap kamer a fotoaparátů, jimž ‘naletěli’ nejen lidé seniorského věku. Proti tomu je jediná obrana, a to nepouštět si nikoho cizího do bytu. Preventivně informační skupina policie ve Frýdku-Místku natočila loni velmi poučný dokument o těchto případech s využitím konkrétních případů a dokonce samotných obětí těchto trestných činů. Myslím, že organizace pracující se seniory by si je měly půjčit a promítat, aby podvedených ubývalo. Stávají se v Třinci i násilné činy? Kdybychom se měli podívat na začátek letošního roku, tak to bylo velmi špatné. Veřejností na konci loňského roku otřásl případ mrtvého bezdomovce, kterého zbili dokonce dva mladiství chlapci. Letos už se stala jedna vražda, dva pokusy o vraždu, minulý týden jsme zaznamenali případ domácího násilí, kdy muž napadl svou ženu. Domácí násilí bývá jednou z mnoha situací, kde zasahují policisté, nicméně bohužel to tím končí. Oběť většinou využije svého práva a nedá souhlas k trestnímu stíhání. Pokud nelze jednoznačně prokázat, že jde o soustavné týrání, nebo pokud to pachatel nepřizná, neděje se nic. Rodinný příslušník chce málokdy záležitost dál projednávat. Policisté bývají k takovým případům voláni obvykle sousedy, ale problém v rodině tím nekončí. Často hraje roli i alkohol, takže násilníka policisté odvezou na záchytku, z které se druhý den vrací zase domů. Děkuji za rozhovor. Petra Jurásková