Bouček: Pohyb má být součástí výchovy

31. březen 2006 | Lidé

Lékaři v posledních letech upozorňují na výrazný nárůst počtu dětí s vadným držením těla. Může za to životní styl směřovaný na pohodlí a rychlost, který populaci zahání do aut, před počítačové a televizní obrazovky a přenáší se velice rychle i na děti. O tom všem jsme si povídali s primářem rehabilitačního oddělení Nemocnice Třinec Josefem Boučkem. Dá se určit počet dětí, které se ročně dostávají do ordinací lékařů kvůli nesprávnému držení těla a tomu odpovídajícím poruchám? Přesně to určitě nejde odhadnout, žádné studie v tomto  směru zatím neexistují. Ale všeobecně se ví, že tento problém existuje a začíná narůstat. Čím to je? Je to dáno způsobem života, jaký většina lidí vede. Víc než po dvou se pohybujeme vsedě. Kdy vlastně může u dítěte začít problém s celkovým držením těla? Všechno začíná již v kojeneckém věku. První rok je rozhodujícím ve vývoji dítěte. Ač se názory odborníků na toto téma různily a měnily, první rok je zcela zásadní a je velmi důležité respektovat přirozený rozvoj tělesných schopností. Tedy postupně z lezení se dítě dostává do sedu, pak do stoje a teprve pak začíná chodit. Problém je v tom, že rodiče by to chtěli uspěchat, a tak velmi často dají dítě sedět dřív, než je toho samo schopno. Naruší se tak posloupnost jednotlivých etap motorického vývoje. A co chodítka? Už se maminky poučily a pochopily, že je to pro dítě nebezpečné? Před chodítky už bylo varováno hodně. Ale přesto mám pocit, že maminky mnohdy z časové tísně dítě raději do chodítka dají, a tomu jednak hrozí zranění a zároveň se opět předbíhá vývoj. U dětí pak vznikají mnohdy závažné poruchy páteře, aniž by si to rodič uvědomoval. Snažíme se maminky upozorňovat na to, aby ctily tento vývoj a hlavně nesrovnávaly své dítě s jiným. To, že dítě sousedů chodí o tři měsíce dřív, neznamená, že to naše to musí do týdne umět taky. Jak se postupuje v případě, že dítě naopak nedělá ve svém věku to, co by už pro něj bylo přirozené? Nejčastěji se zasahuje cvičením Vojtovy metody, což je nejúčinnější způsob pro navození fyziologického vývoje. Pokud maminky poctivě cvičí, je to znát. Poměrně známým, leč stále porušovaným prohřeškem maminek je nakupování levných botiček, které ale nevyhovují předepsaným normám a jsou tedy pro dítě nevhodné… Ploché nohy je jedna z možných poruch, které souvisí s vadným držením těla. A je dost důležité se tím zabývat. Levná obuv mnohdy vůbec nevyhovuje fyziologickým požadavkům. Ale pokud se dítěti v době, kdy se učí chodit, dají boty bez vytvarované klenby, zadělává se na problémy. To ať raději chodí naboso. Přinejhorším ať alespoň rodiče do takové obuvi dokoupí ortopedické vložky. Běhání s bosýma nohama je velmi doporučované, stimuluje to klenbu a vlastně celý organismus. U vážnějších poruch je samozřejmě nezbytné – a je to možné – nechat si napsat zdravotní obuv, která je zpevněná kolem paty s oporou tam, kde by měla být. Větším dětem dnes hrozí, že začnou mít potíže s pá-teří kvůli dlouhému vysedávání u počítačů či televizí. Setkáváte se s tím často? Bohužel ano. Hrozí tady také takzvaná hypokynetická choroba – což je v překladu nemoc z nedostatku pohybu. Děti se dnes často vozí autem a doma sedí u televize. Dítě sice vyspívá intelektuálně (i když je otázka nakolik), ale chátrá po stránce tělesné. V období, kdy dochází k růstu, ještě lze zasáhnout a začít cvičit. Druhý extrém je, když dítě sportuje, ale je příliš zatěžováno. I to může narušit jeho fyziologický vývoj? Obzvlášť puberta je velmi citlivé období růstu, kdy dochází k jeho akceleraci. Dnes chtějí mít všichni bohužel vrcholové sportovce a dítě příliš přetěžují. Dospívající jsou v tomto období velice náchylní na vznik potíží a mohou vzniknout výraznější problémy, které vedou až k chorobným stavům. Tady skutečně mnohdy platí fráze – sportem k trvalé invaliditě. Jak může rodič poznat, že něco není v pořádku? Každá porucha se nejdřív projevuje bolestí. Rodiče ji mohou snadno přehlédnout, obzvlášť, pokud ji dítě skrývá, aby nemuselo přestat s trénováním, nebo si ji nedají do souvislosti se sportem – berou to jako normální věc u sportu. Rodiče mohou také zaznamenat, že dítě se příliš hrbí, stojí nakřivo a podobně. Vývoj u malých dětí sledují obvykle pečlivě pediatři na preventivních prohlídkách. S jakými potížemi se objevují děti u vás v ordinaci? Přicházejí zdánlivě s úplně jinými problémy – například si stěžují na bolesti hlavy, kolen. Příčinou jsou ale poruchy v páteři. Pokud zjistíme vážnou poruchu, děti pošleme na ortopedii. Lehčí formy skolióz páteře či prosté vadné držení těla, postavení nohou a podobně léčíme u nás. Jak? Nikoliv medikamenty, jak by si někdo mohl bláhově myslet, ale cvičením. Děti mají výhodu, že jsou plastické, a když se včas zasáhne, dají se ještě mnohé poruchy zvrátit a minimalizovat následky. Pokud už se porucha objeví, cvičení by mělo být cílené tak, aby došlo ke svalové rovnováze. Cvičení podle brožurek není to nejlepší. Fakt je, že vyšetřením u nás se dítě nevyléčí. Chce to změnu přístupu ve výchově, pohyb by měl být její nedílnou součástí. Ve skutečnosti jde o úplně obyčejné věci, které všichni dobře známe, jen je neděláme – procházky, trochu sportování, různorodý pohyb. Například jedna studie ukazuje, že nejlepší sport z hlediska vlivu na tělo je lezení po skalách. Při něm člověk totiž zapojí všechny svaly. Kromě pohybu je důležitá také kvalitní pestrá strava – bílkoviny, dostatek stopových prvků a vitamínů, z nichž v souvislosti s kostmi je nejdůležitější vitamín D. Podávaný nejen v kojeneckém, ale i pozdějším věku. Děkuji za rozhovor. Petra Jurásková