Kraus: Rád se povaluji a jen tak flákám

19. květen 2006 | Lidé

Svérázná osobnost, moderátor, herec, publicista, režisér i podnikatel a dramatik. To vše se dá říct o Janu Krausovi. Jako moderátora jej však díky pořadu Uvolněte se, prosím! zná snad každý a úspěšný pořad oceněný loni cenou TýTý slaví své úspěchy i v knižní podobě. Už druhou publikaci přijel Jan Kraus do Třince představit místním čtenářům a obdivovatelům, jimž se za stolečkem na ulici s úsměvem podepisoval nejen do knih, ale také do žákovských knížek a památníčků. Večer pak necelé dvě hodiny spolu s Evou Holubovou a trenérem HC Oceláři Třinec Jiřím Juříkem bavili zcela zaplněný sál třineckého kina Kosmos. Ještě před tím jsme jej požádali o rozhovor. Působíte na lidi na pohled vážným dojmem. To jste takový vždy, nebo jen když si chcete dělat srandu? Tak to nevím. Já se nikdy neprohlížel v zrcadle, jak vypadám, když si dělám srandu, nebo jak vypadám, když si ji nedělám. Ale vím, že se lidi bojí, protože vypadám hodně vážně. V pořadu Uvolněte se, prosím! hosty občas dostáváte do situací, že nevědí, jestli si z nich zrovna utahujete nebo ne... A to je dobře! Ještě aby to věděli! Druhá věc je, že tak je to často i v normálním životě – že člověk neví, jestli se má smát nebo brečet. Je dobře, když to tak je, právě v tom spočívá zábava. Na koho ze svých hostů vzpomínáte nejraději? Vzpomínám rád na všechny – relativně. Samozřejmě na některé radši. A to na ty, s kterými byl tak trochu bengál. Jinak jsem rád za všechny, protože přišli. Host do domu, Bůh do domu, to platí i o tomto pořadu. Je těžké někoho ulovit, aby za vámi do pořadu přišel? Někteří se tam derou a jiní se bojí. Podle čeho je vybíráte? Hosty vybírá dramaturgyně pořadu Simona Matásková a já vím od ní, že jedni se tam cpou a jiní nechtějí. Ptá se vás, jestli toho či onoho hosta přijmete? Tak to se neptá. Konzultuje se mnou, kdo by měl přijít – to jestli nezačnu nad někým kvílet. Určitou šanci nebo právo to ovlivnit mám. Můžu říct, tak toho teda určitě ne. Na druhou stranu já jí dávám svá doporučení, a pak čekám. Těší vás obrovský nárůst popularity díky tomuto pořadu? Tak že bych byl zhnusený..., to opravdu ne. To bych musel být nemocný asi, třeba psychicky. Ono to má svoje plus i mínus. Ale určitě plus nad mínusem převažuje. U této profese v televizi je součástí úspěchu, že pořad lidi sledují. Ono totiž existuje řada pořadů, o nichž vůbec nevědí, a to tvůrce či aktéry samozřejmě tak nepotěší. Jako když někomu říkáte, že děláte nějaký pořad, a on se ptá: jakej, kdy a kde, vy mu řeknete, že v deset..., tak je to divné. Normálně má člověk z úspěchu radost. A jaký úspěch má knižní po-doba pořadu? Ohlas to má dobrý. Určitě větší, než jsem če-kal já. Nejdřív jsem to považoval za bláhovost, vydat televizní pořad knižně, ale řekli mi, že takhle vychází všechny pořady tohoto typu, tak jsem řekl, ať to teda vydají. Připravujete si otázky na své hosty, nebo improvizujete? Otázky připravuje hlava při rozhovoru. Ale vychází to taky hodně z toho, co člověk odpoví. Nanejvýš si dopředu můžete říct, tohle je na tom člověku zajímavé. Ale v průběhu pořadu za třicet vteřin zjistíte, že vůbec ne... ono je to nevyzpytatelné. Jedna z nejdůležitějších věcí je právě nechystat tam nic moc. Můžete mít třeba připravené vtipy nebo nějakou schválnost, ale musíte být připraven na to, že ji když tak neuděláte, protože by to mohlo být třeba i debilní. Co ještě děláte kromě tohoto pořadu? Ještě hraji divadlo s Evou Holubovou Nahniličko, v rádiu mám pořad na Frekvenci 1 a teď jednou za měsíc dělám na JOJce televizní show Bez obáv, prosím! Co z toho vás nejvíc baví? Tohle všechno, co jsem vyjmenoval. A ono nic moc jiného už stihnout nejde. A co děláte kromě své práce? Rád se flákám. A jakou podobu má to vaše flákání? Jen tak se povaluji, hnípám se na internetu a dělám nějaké svoje blbosti, jako pořádek na počítači a tak. Brzy budou volby, jste pesimista, nebo optimista, co se budoucnosti týče? Když se dívám dopředu, tak optimista, protože když se člověk podívá jen trochu dozadu, tak optimistou musí být – tam to bylo vždycky horší. Nejen komunismus, ale i ta začínající demokracie. Já myslím, že se to zlepšuje, sice pomalu, a pomaleji než jsem čekal, ale přece jenom trochu jo. Ať volby dopadnou jakkoliv, žádné historické ani dramatické změny se podle mého odhadu odehrávat nebudou. To by totiž chtělo asi obměnit celou generaci současných politiků, když se tam motají pořád ti samí... Tak to je problém, já bych řekl, že to bude trvat dokonce dvě až tři generace, než to nabere úplně svěží vítr. Oni se tam nemotají, oni se tam drží zuby nehty, ale to dělají všechny generace těch, co se tam vydrásali. Velká část z nich totiž nemá po volbách kam jít. Děkuji za rozhovor. Petra Jurásková