Franková: Učitelé musí změnit přístup

22. září 2006 | Lidé

Revoluce ve vzdělávání. Tak lze charakterizovat školní vzdělávací programy (ŠVP), které nahradí původní povinné školní osnovy. Školy si nyní vytvářejí vlastní metody, jak budou učit, na tvorbě se podílejí sami učitelé a přizpůsobují je vlastním potřebám a potřebám žáků. Školní vzdělávací programy budou od příštího školních roku zavedeny na všech základních školách. O nich jsme si povídali s Halinou Frankovou, ředitelkou Základní školy na Slezské ulici (6. ZŠ) v Třinci. Co to jsou vlastně školní vzdělávací programy a jak velkou změnu znamenají? Školní vzdělávací programy jsou dokumenty, podle nichž se uskutečňuje vzdělávání na jednotlivých školách. Tyto dokumenty, na rozdíl od těch dřívějších, nejsou stanoveny ministerstvem školství, ale vytváří si je každá škola samostatně. Hlavní myšlenkou ŠVP je, že základním cílem a smyslem vzdělávání je získávání klíčových kompetencí, což v podstatě znamená určitou připravenost žáka na zvládání běžných i náročných životních situací. Upravuje se tedy obsah a cíle vzdělávání, odchází se od paměťového memorování učiva a zavádí se zcela nové metody a formy vyučování, které aktivizují žáky a umožňují jim spolupráci při procesu učení. Nové ŠVP znamenají také posílení pedagogické autonomie škol. Avšak největší a zároveň nejobtížněji realizovatelnou změnou je podle mého názoru změna v myšlení a stylu práce učitelů.  Co to pro školu znamená, je zavedení obtížné? Sestavit takový program není nic jednoduchého, hlavně pak pro učitele. Pro ně tvorba ŠVP znamená přehodnocení dosavadního přístupu k žákům, k vyučovacím metodám, k rozvržení učiva, znamená také nutnost týmové spolupráce. Mám však zkušenost, že tento proces mnozí učitelé naší ško-ly považují za velmi užitečný a smys-luplný. S čím se však neumějí zcela ztotožnit, je velmi striktně zadána struktura písemné podoby školního vzdělávacího programu. I přes tyto potíže se naše škola rozhodla zavést ŠVP o rok dříve, než nařizuje zákon. Domnívám se, že nejvýznamnějším činitelem, který nejvíce ovlivnil naše rozhodnutí, bylo zapojení většiny našich učitelů do projektu EDUNET. Tento projekt, jenž je spolufinancován  prostředky Evropského sociálního fondu, je zaměřen na vzdělávání pedagogů s cílem podpořit vnitřní proměnu školy. Zaměřuje se na rozvoj osobnosti učitele, na zlepšení klimatu a komunikace ve škole a také napomáhá lepšímu pochopení žáka tím, že si učitel prožije modelové situace, do kterých se žáci při výuce dostávají. Tento projekt je velmi rozsáhlý, každý zapojený pedagog v rámci něj absolvuje 200 hodin školení během dvou let. Ve vaší škole už tedy výuka podle ŠVP probíhá... Ano, začali jsme 4. září. Od loňského školního roku jsme zapojeni do projektu EDUNET, o němž už byla řeč. Tam se setkáváme z řadou vynikajících lektorů, kteří nám pomáhají  pochopit smysl a význam reformy. Spolupracovali jsme také s autorkou publikace Tvorba vzdělávacích programů. Ve školení nadále pokračujeme. Napří-klad dnes je polovina učitelů na školení a ta druhá musí zvládnout výuku. Je to poměrně mimořádná situace, protože naše vzdělávání probíhá hlavně v odpoledních až večerních hodinách, ale také o sobotách a nedělích. Jak na takové změny reagují učitelé? Mluví se o tom, že ti dříve narození proti tomu mohou mít výhrady... Neřekla bych, že záleží na věku. Někdy i mladý člověk může být svým myšlením starcem. Snad významnější je schopnost sebereflexe. Většina našich učitelů se ztotožňuje s nutností nového přístupu k výuce, k dětem a akceptuje změny v našem školství. Vím však, že mnohahodinové  sepisování svých nápadů jim nečiní příliš velkou radost. Jak hodnotíte vzdělávání u nás v porovnání se zahraničím? Domnívám se, že naše školství, na rozdíl od západoevropského, se soustřeďuje hlavně na zapamatování faktů a značně méně na práci s nimi. Málo se diskutuje, srovnává, třídí. Žáci jen výjimečně jsou vedeni k tomu, aby zaujali vlastní názor, aby argumentovali či zvažovali různé možné pohledy na tutéž věc. Čeho se učitelé při zavádění programů báli nejvíce? Někteří se obávali, že zcela upustíme od znalostí faktů a budeme si s dětmi ve třídách jen hrát. To by však bylo v rozporu s filozofií ŠVP – získávat klíčové kompetence. Otázkou však zůstává zvážení, které informace budou ještě tvořit standard znalostí žáků, a které již budou pro základní školu nadbytečné. Další obavy souvisely s týmovou spoluprací, s dodržením velmi striktně stanovené struktury písemné formy ŠVP atd. Novinkou má být také například výuka ekologie, která se má promítat ve více předmětech... Ano, jedná se o jedno z průřezových témat. Existují však i další, jako například osobnostní a sociální výchova, výchova demokratického občana, výchova k myšlení v evropských globálních souvislostech, multikulturní nebo mediální výchova. Tato témata reprezentují v ŠVP okruhy aktuálních problémů a pomáhají rozvíjet osobnost žáka především v oblasti postojů a hodnot. Průřezová témata jsme integrovali do vzdělávacích obsahů vyučovacích předmětů.   Jaké jsou nedostatky ŠVP? Neděláme si iluze, že se nám podařilo hned napoprvé vytvořit ideální plán, který již nikdy nebudeme muset měnit. Je to ‘živý’dokument, který budeme průběžně vyhodnocovat a dále s ním pracovat. Děkuji za rozhovor. Petr Ivan