Moškoř: Líh a pašování patří k hranici

29. září 2006 | Lidé

Letošní nadprůměrná úroda švestek a jiného ovoce přeje výrobě domácího alkoholu. Bývá, pokud je dobře připraven, ozdobou každé oslavy a přívlastek ‘domácí’ je považován za ekvivalent kvality. Jen těžko by se asi hledala domácnost, kde se občas láhev z vlastní produkce nenajde. O domácím, legálním i nelegálním alkoholu a předpisech, které tuto oblast upravují, jsme si proto povídali s mluvčím Celního ředitelství Ostrava Karlem Moškořem. Jaké předpisy domácí výrobu alkoholu upravují? Je vůbec možné doma si nějaký alkohol takto vyrobit? V České republice patří pěstitelské pálení k tradiční výrobě ovocných destilátů. Je to služba pro drobné pěstitele ovoce, kterým se umožňuje zužitkovat úrodu ovoce. Provozování pěstitelské pálenice povoluje ministerstvo zemědělství na základě písemné žádosti a pochopitelně musí žadatel splnit veškeré stanovené podmínky. Takzvaná domácí výroba není možná a nelegální pálenice jsou zdrojem podloudně vyrobených alkoholických nápojů. Ty pak mohou způsobit po požití nejeden zdravotní problém. Pěstitelské pálení je považováno za výrobu lihu, a proto musí být dodržovány podmínky stanovené zákonem a dalšími prováděcími vyhláškami ministerstva financí a zemědělství. Je zde také stanoveno, že tyto legálně vyrobené produkty jsou zásadně určeny pro osobní potřebu domácnosti pěstitele ovoce a je zakázáno je prodávat. A je zde stanoven i limit na množství pálenky, které se může vyrobit pro jednu domácnost za období běžného roku. To je maximálně 30 litrů stoprocentního lihu. To znamená, že celní úřady mají ve svých regionech přehled o legálních pálenicích, které jsou celníky kontrolovány a výrobní zařízení jimi plombována, aby se předešlo pochybnostem o porušování přísných pravidel vlastní výroby. Spadají pod kontrolu vašeho úřadu jen velcí vý-robci nelegálního alkoholu nebo i jednotlivci, kteří doma alkohol produkují spíše pro vlastní potřebu? Pochopitelně celní orgány mají ve své činnosti provádět kontrolu nejen legálních palíren, ale zaměřují se také na místa, kde by mohl kvést nelegální obchod. Na Těšínsku již bylo několik takových míst celníky objeveno a výrobní zařízení i s alkoholem zajištěna. Dá se nějak odlišit, jestli kupujeme originál, nebo kopii? Napodobování kolků, lahví i etiket je jistě na velmi vysoké úrovni... Alkohol a pašování patří k česko-polskému příhraničí odnepaměti. Kdysi se přes takzvanou zelenou hranici pašoval velice kvalitní čistý líh z Polska, dnes je vzhledem k cenám lihovin zase trend opačný - různé značky alkoholických nápojů putují všemi možnými způsoby do Polska. Vzhledem k možnostem, které dnes nabízí výpočetní technika, digitalizace a nejmodernější tiskárny, je velice obtížné odhalit pouhým okem, zda se jedná o originál, či nikoliv. Máme praktické zkušenosti se zajištěním velice kvalitních etiket. Ty zaplňují sklady celních úřadů ve stotisícových várkách. Dovážejí se originální láhve na zakázku. Obsahem lahví se zabývají naše celně technické laboratoře. Nekvalitní alkohol mnohým kupujících nevadí a riziko zdravotních potíží se tak u nich zvětšuje. Daří se tomuto typu podnikání stejně jako například před desíti, patnácti lety? Jak se například liší nabídka černého alkoholu tehdy a dnes? Nedá se nějak srovnávat, jak se rozvíjí výroba a prodej alkoholu dnes a třeba před deseti lety. Pokud bude poptávka a alkohol se bude pít, tak se najdou stále podnikavci, kteří z různých surovin budou vyrábět cokoliv, vždyť hlavně potřebují zisk. Dovoz různých surovin pod názvy ředidel, čisticích prostředků dnes už celníky nepřekvapuje. Známe technologie, jak se zbavit například přidaného barviva a co vše lze s takovým přípravkem udělat. Český člověk je učenlivý a velice brzy se naučí obstarat potřebné suroviny a přísady. Konzument se pak po požití diví. Proto se snažíme chránit spotřebitele stálými kontrolami. K těm patří záchyty nekolkovaných lihovin, nelegálních dovozů surovin a odhalování nelegálních výroben. A musím říci, že snadný úkol to vůbec není. Celníci v našem regionu patří v úspěšnosti odhalených případů v celostátní měřítku mezi nejlepší, ale dosáhnout ještě lepších výsledků není při fíglech pašeráků tak jednoduché, jak by se zdálo. Každý si jistě pamatuje ‘mrówki’, které živilo pendlování s cigaretami a tvrdým alkoholem přes hranici tam a zpět, protože množství těchto komodit bylo omezeno limitem na osobu. Jaké předpisy platí dnes? Můžeme toho přes hranici převézt, kolik chceme? Po vstupu do Evropské unie se uvolnily hranice. Každý si tak vyváží a dováží zboží, aniž by znal množstevní limity. Není totiž pravdou, že mohu nyní přes hranici převézt úplně vše, co se do zavazadla nebo automobilu vejde. Množstevní limity jsou stále stanoveny, ovšem při pohledu na ně musí každý uznat, že jsou pro osobní potřebu jednotlivce opravdu dostačující. V rámci členských států Evropské unie je povoleno 10 litrů lihovin, 20 litrů meziproduktů, 90 litrů vína, z toho nejvýše 60 litrů šumivých vín a 100 litrů piva. Dovolte mi na závěr zeptat se, čeho ostřejšího se nejraději napijete vy sám? Na vaši otázku odpovím velice krátce. Na mně nezbohatne žádný výrobce alkoholu, byť by dělal tu nejlepší „ostrou vodu“ na světě. Alkohol nemusím a jsem rád, že pro mne i mou rodinu jsou jiné hodnoty v životě, než je sklenička nebo dokonce láhev alkoholu. Děkuji za rozhovor. Iva Lupková