Tadeusz Hlawiczka: Domovy pro seniory nejsou čekárnou na smrt

01. březen 2007 | Lidé

Za pár dnů oslaví Domov důchodců v Třinci (nyní Domov pro seniory Sosna) třicáté výročí. V jeho čele stojí už bezmála dvacet let Tadeusz Hławiczka, který je od 3. května 2006 také ředitelem Sociálních služeb města Třince. S ním jsme si povídali i o tom, jakými změnami prošel nejenom domov důchodců, ale také myšlení lidí a jejich vztah k tomuto zařízení. K jakým změnám za těch třicet let fungování domova důchodců došlo? Změnila se atmosféra a především to, že se nepohlíží na domov důchodců jako na místo pro odložení nepohodlných rodičů nebo prarodičů. A především to není ‘čekárna na smrt’, jak se kdysi říkalo. Když se lidé zmíní o tom, že mají v domově důchodců svého seniora, je na ně někdy pohlíženo skrz prsty. Bývávalo. Je to zažitý stereotyp a jsme velice rádi, když můžeme svými činy vyvrátit nespravedlivý tok myšlenek lidí, především těch, kteří tady nikdy nebyli. Ale nemluvím jen o našem zařízení. V mentalitě našeho národa je, že když chce někdo pomoci svým rodičům jinou formou, než je osobní péče, je považován za špatného. A není to pravda. Je to tak, že takovou péči lidé doma nemohou zvládnout? Ano, zvláště u lidí trvale upoutaných na lůžko nebo s těžkou Alzheimerovou demencí. Kdysi lidé trpěli v klidu a tichosti a dělali, co bylo v jejich silách. Dnes je trochu jiná situace, zvláště ekonomická. Nutí členy rodiny, kteří by mohli pečovat, aby pracovali a vydělávali peníze. Projel jsem řadu zemí jak v Evropě, tak za oceánem a všude jsou domovy důchodců, i v těch nejvyspělejších zemích. Není to o tom odložit rodiče, ale zajistit jim vynikající péči. Stává se často, jak to známe například z filmů, že přijedou příbuzní, seberou svému dědečkovi nebo babičce důchod a odjedou rychle pryč? Není to jen ve filmech, stává se to i teď, ale nemůžeme to ovlivnit. Naši uživatelé, kteří jsou svéprávní a hospodaří se svými penězi, mají právo si s nimi dělat, co chtějí. Nechceme měnit lidi, naším úkolem je jim pomoci, dát možnost volby. To se za těch posledních dvacet let hodně změnilo. Jaké výhody a nevýhody u vás senior najde? Výhody institucionální péče má v tom, že má 24 hodin denně k dispozici odborného pracovníka. Zvlášť důležité je to u lidí, kteří nemohou sami vstát a které během noci několikrát polohujeme. Byli u nás obyvatelé, kteří zde bydleli 15 až 17 let a neměli proleženiny. Jsou obyvatelé, kteří si mnohdy ani neuvědomují, co dělají. My je dokážeme trpělivě zavést na pokoj, dát jim najíst. Jsou v teple, nikdy netrpí hlady, kontrolujeme, zda dodržují pitný režim. Nevýhodou je to, že málokdo z nich má stoprocentní soukromí. Nemáme mnoho jednolůžkových pokojů, nejvíc je dvoulůžkových a bohužel i vícelůžkové. Na těch je ale zase největší péče. Když bývají na pokojích dva lidé, nestane se někdy, že se třeba poperou? Stalo se to, před lety se dvě ženy popraly. Často jsou konflikty vyvolány rodinnými příslušníky. Podle možností se pak zúčastněným snažíme pomoci výměnou pokojů. Seniory se snažíme motivovat k aktivitě. Řada z nich si třeba po několika letech připomene, jak se peče bábovka. Aktivity nezdravotní jsou také nesmírně důležité. Máte i dobrovolníky? Máme a jsem na ně hrdý. Poprvé jsem se s dobrovolnictvím setkal v roce 1994 v Holandsku. Dobrovolníci k nám docházejí od roku 2005, v současnosti jich máme díky spolupráci s organizací Adra jedenadvacet. Je v budově lékař? Máme sedm specialistů, kteří docházejí po dohodě se zdravotním personálem, a ústavního lékaře, který je zde 2krát až 3krát týdně. Zdravotní stránka je velmi dobře ošetřena. Budete měnit logo? Od 1. ledna se přece domov důchodců stal domovem pro seniory. Ano, změnili jsme logo i název - už jsme Domov pro seniory Sosna. Tento domov byl postaven z takzvaného zlatého pokladu, který shromáždil národ v roce 1968 po srpnových událostech. Na těchto místech byly bažiny. V roce 1973 se zde udělal slavnostní výkop pro domov důchodců. Do té doby byli senioři z Třince a okolí v domovech v Komorní Lhotce, Frýdku-Místku a ve Frýdlantě. Zdejší domov důchodců byl měsíc po otevření zcela naplněn. Prvních sedmnáct obyvatel bylo převezeno z Komorní Lhotky v březnu 1977. Dodnes tady máme jednoho pána, který sem byl tenkrát převezen. Jsou kapacity obou domovů pro seniory na Sosně a v Nýdku dostačující? V několika posledních letech je trend takový, že stát a potažmo město vytváří podmínky k tomu, aby lidé co nejdéle bydleli ve svém přirozeném prostředí. I přesto je kapacita nedostačující. V těchto dnech přebíráme všechny žádosti z odboru sociálních věcí a zdravotnictví města Třince a je jich přes 590 jen na Sosnu a 30 do Nýdku. Nevíme, jak budou lidé reagovat na to, že došlo k transformaci domova - penzionu pro důchodce na domov pro seniory. Už se rýsuje, kolik obyvatel budou mít domovy pro seniory poté, co je platný nový sociální zákon? Situace je složitá, tvůrci zákona na to pamatovali a ustanovili takzvané přechodné období. Podle aktuálního zákona to jsou tři roky a lidé mají tuto dobu na to, aby se rozhodli, zda chtějí využít těchto sociálních služeb, nebo ne. Jaké nadstandardní služby poskytujete? Standardní služby jsou stanovené zákonem. A vše, co je nad jejich rámec, je nadstandardní služba. Když zavezeme naše uživatele na nákup do supermarketu, je to nadstandardní služba. Jenomže lidé byli zvyklí, že všechno jiné kromě jídla, pití a péče měli zdarma. Teď to tak není a sem tam narážíme na neporozumění. Jaké zkušenosti jste si přivezl ze zahraničí? Každá návštěva mě hodně poučila a myslím si, že to, co zabezpečujeme nejenom v Třinci, ale v celé České republice, je na velmi vysoké úrovni. Lidský faktor je ve špičce světové péče. A já vím, co říkám. Viděl jsem několik stovek takových zařízení. Setkal jste se s nějakým nezapomenutelným osudem některého z vašich obyvatel? Dobrou vlastností sociálního pracovníka je, že umí naslouchat. Někdy se člověk nestačil divit. Bydleli tady lidé, kteří přišli pěšky ze Sibiře do Třince, lidé, kteří psali historii. Bylo jich mnoho, jednoho jmenovat nelze. Jak tu třicítku oslavíte? Na 2. března od 15.00 hodin jsme přichystali Den otevřených dveří. Očekáváme, že se přijdou podívat lidé z nejbližšího okolí, máme pro ně připraven kulturní program typu lidové veselice. Samozřejmě nebude chybět občerstvení. Děkuji za rozhovor. Adéla Majerová