Mana: Stav vod a ovzduší se velmi zlepšil

10. prosinec 2004 | Lidé

Vedoucí střediska Agentury ochrany přírody a krajiny ČR v Ostravě Vladimír Mana minulý týden přednášel studentům v rámci ekologické konference na Gymnáziu v Třinci. O tom, jak se českému člověku daří či nedaří chránit přírodu, jak k tomu může přispět každý z nás či města a stát, jsme hovořili v následujícím rozhovoru. Jak myslíte, že se českému člověku daří zlepšovat vztah k přírodě? Veřejnost u nás rozlišuje mezi ochranou životního prostředí a ochranou přírody. Ochrana životního prostředí je věc, kterou veřejnost za poslední léta přijala a myslím, že ji vnímá jako společenskou potřebu, ať už jde o čistou vodu nebo čistý vzduch. S ochranou přírody už je to trošičku problém, tam každý z nás až tak velkou potřebu necítí. Je pro nás důležitá, co se týče rekreace a odpočinku, ale chybí už znalost odborných aspektů co se různých vazeb mezi jednotlivými složkami zdravé krajiny týče. Ale to pochopitelně lidem nelze zazlívat. Je to aktivita poměrně úzkého okruhu lidí, kteří buď pracují ve státní správě, nebo se objevují neziskových organizacích. Vnímá je veřejnost jako potřebné a respektuje je, nebo se o nich domnívá, že přehání? Jde o řadu nevládních organizací jako například Český svaz ochránců přírody či jiné ekologické organizace, které tuto práci dělají velmi dobře, dokáží si udržet téma, nepracují účelovým způsobem, aby něco blokovaly, ale naopak vytváří celou řadu zajímavých projektů a je za nimi vidět kus dobré práce. Pak jsou tady skupinky lidí, o nichž neslyšíme nic jiného, než že blokují projekty a vystupují zásadně proti všemu, bohužel právě ti jsou nejvíc vidět a dávají ekologické aktivitě jako takové špatnou nálepku. Právě správnou propagaci toho, jak by se měla dělat ochrana přírody, stát opomíjí a navíc se dostatečně nedistancuje od věcí, které bychom mohli označit za lehce extrémistické. Kdo je tedy zodpovědný za výchovu široké veřejnosti? Pokud jde o strukturu organizací zapojených do procesu ochrany přírody, je poměrně komplikovaná a jednotlivé složky nepříliš dobře komunikují. Jsem přesvědčen o tom, že by mělo dojít ke zjednodušení tohoto systému. Rozhodovat by se mělo odspodu, takže o čem může rozhodnout obec, měla by to udělat, případně kraj a jen omezené množství rozhodovacích pravomocí by mělo být na centrálních organizacích, jako je například ministerstvo. Stát by měl naopak maximálně podporovat tyto základní složky odborně třeba prostřednictvím Agentury ochrany přírody a krajiny při vytváření odborných podkladů. Za poslední tři roky jsme udělali v tomto směru zásadní kroky, jak ve vztahu ke krajskému úřadu, tak se snažíme maximálně odborně podporovat úřady s rozšířenou působností, které nesou velkou část kompetencí. A to formou pravidelných seminářů, tvorbou materiálů či konkrétně formou vydávání odborných posudků. Jak je na tom z hlediska stavu přírody Třinecko a Jablunkovsko? Pokud jde o ovzduší i kvalitu vody, tak ta se výrazně za posledních deset let zlepšila. Třinecko patřilo v osmdesátých letech k oblastem s největší mírou poškození lesů emisemi a závěry obecně byly velmi špatné. Stav je lepší, ale v různých ekosystémech je proces obnovování různý a je to často otázka několika desetiletí ba staletí, než se poškozená oblast dostane do lepšího nebo vyváženého a přírodě blízkého stavu. Myslím si však, že tento proces již byl nastartován, což je pozitivní. Pokud jde o výskyt zvláště chráněných druhů, těžko se to srovnává, protože v minulosti nebyly tyto informace dostatečně vytvářeny. Teprve nyní jsme po mapování pro evropský projekt Natura 2000 v situaci, kdy máme výchozí srovnávací rovinu pro další léta. Každopádně je Třinecko vzhledem k blízkosti chráněné krajinné oblasti velmi významný a cenný celek. Co si myslíte o dnešní konferenci pro studenty. Má význam? To jistě. Kdyby se takové věci děly v každém městě, bylo by to velmi užitečné, protože se dotýká té správné generace z hlediska změny postojů. I kdyby jen menší část studentů zůstala věrná myšlenkám ochrany přírody, vytvořilo by to právě ten potřebný lavinový efekt pro zlepšení přístupu k ochraně přírody celou veřejností. A není to jen o třídění odpadu… Samozřejmě jde o celou dlouhou řadu návyků, která začíná tříděním odpadu, přes hospodaření s energiemi až k celkovému vztahu k přírodě. To znamená nejen ji chránit tak, že ji od nás samotných izolujeme, ale i rodiče by v dětech měli vytvářet pozitivní vztah svým vlastním příkladem. Děti by měly vědět, že celá řada produkovaných věcí vzniká na základě obrovských energetických výdajů, takže konzumní způsob života určitě není ta správná cesta. Jde tady o obrovský střet toho, co se na lidi valí ze strany obchodu, a na druhé straně existují hodnoty, které je třeba zachovávat. Děkuji za rozhovor. Petra Jurásková