Kudelová: Mluvit správně musí i rodiče

04. únor 2005 | Lidé

Jednou z nejdůležitějších věcí, kterou se člověk naučí už jako dítě, je řeč. O tom, jak je pro děti důležité naučit se hovořit správně a jaké jsou příčiny špatné výslovnosti, jsme hovořili s třineckou logopedkou Reginou Kudelovou. Dnes a zítra probíhají zápisy do prvních tříd základních škol. Co by děti měly z hlediska řeči umět? Už kolem šestého roku by dítě mělo být schopno mluvit správně z gramatického hlediska. Výuka čtení a psaní je totiž velmi závislá na tom, jak dítě umí mluvit. Pokud se objeví potíže s prvopočátečním psaním či čtením, ať už jde o dysgrafii, dyslexii a jiné vady, jsou z osmdesáti procent v úzké vazbě na řeč dítěte. Vyvíjí se totiž na neukončeném řečovém vývoji v oblasti slovní zásoby, gramatiky, stavby věty a na nezralém sluchovém vnímání. Psaní i čtení je vlastně přenesená řeč do zrakové a psané podoby. Proto bývá pro některé prvňáčky výuka těžká a složitá, protože na ni nejsou připraveni. Může to souviset i se sluchem? Ano a to v tom smyslu, že dítě není schopno od sebe odlišit některé zvuky. Například ,že slovo pes se skládá ze tří zvuků - P-E-S. Pokud to dítěti splývá v jeden zvuk, je pro něj velmi těžké psát a číst. Sluchové rozlišování by mělo být náplní i předškolního vzdělávání posledního oddělení mateřské školy a logopedie. Kdy se dostávají děti k logopedovi? Zpravidla až po čtvrtém roce na doporučení dětského lékaře, jehož úkolem je zachytit během pravidelných prohlídek nesrovnalosti psychomotorického vývoje, včetně smyslových orgánů, jsou sluch, zrakové vnímání a následně i řeč. K logopedovi děti nejčastěji dochází z běžné populace kvůli nesprávné výslovnosti hlásek L, R, Ř a sykavek. Vyšetřeny by ale měly být i děti, které po třetím roce nemluví, a to nejen logopedem, především foniatrem, dětským neorologem a psychologem. Může jít třeba o nedoslýchavost či jinou poruchu osobnosti. Některé děti se k nám dostávají ještě dřív, a to v případech těžkých postižení, vad obličeje a sluchu. Jaké jsou příčiny nesprávné výslovnosti u dětí? Příčin může být celá řada, jednak tomu mohou nahrávat vrozené dispozice, samotná mluvidla nebo řečové orgány ne-musí být správně vyvinuty, a pak hrají svou roli samozřejmě i vjemy z vnějšku. V jakém prostředí dítě žije, kdo a jak na něj mluví, jak řečově podnětné okolí ho obklopuje. Náš region má své specifikum, hovoří se zde dvojjazyčně, což by tolik nevadilo, kdyby šlo o spisovnou češtinu a polštinu. Dvojjazyčné prostředí rodičů je pro dítě vynikající, protože už od kolébky na ně jeden z rodičů hovoří třeba polsky a druhý česky. Tím si dítě vytvoří dvě matrice jazyků a už v pěti letech dokáže správně používat oba jazyky a daleko lépe se pak učí i jiné cizí řeči. Nejhorší ale je, když se jazyk komolí. Takže rodiče při vývoji řeči mají největší vliv... Jistěže, nejdůležitější roli zde hraje rodič, s nímž dítě obvykle tráví nejvíce času a bere ho jako autoritu. Proto by měli rodiče posilovat jeho mluvení dostatkem komunikačních příležitostí. Těch je ale velmi málo a bohužel jich i ubývá, naopak ale přibývá vlivu médií. Nejsem proti pokroku ani videu a počítačovým hrám, ale hlas reprodukovaný je jednolitý a nemá v sobě citový náboj. Pro vnímání dítěte je totiž naprosto odlišné, když se rozčílí maminka nebo kocour v televizi, stejně tak když se maminka raduje. Právě mluvení s blízkým člověkem má pro dítě ten největší přínos. Při dnešní rychlosti, v jaké žijeme, už maminky či tatínkové málokdy komentují to, co právě dělají. Od rodičů naopak slyšíme spíš úsečné, krátké věty, které v sobě nenesou tolik informací. Jak pomáháte dětem vy? Pokud jde o výslovnostní problém, nejdříve se snažíme připravit mluvidla na to, aby byla schopny realizovat správnou hlásku, pak ji můžeme uplatňovat ve slovech, větách. Logopedie by ale neměla být jen o výslovnosti, snažím se, aby děti povídaly, správně užívaly svůj mateřský jazyk. S rozvojem komunikativních dovednotí úzce souvisí i sluchová výchova a další dovednosti. Je důležité, aby u terapie byl i rodič? Vždycky tady musí být rodič, aby celou terapii viděl a zkusil si jednotlivá cvičení. Ty je pak nutné procvičovat doma tak dlouho, až to jde. Během sezení logoped není schopen vše dítě naučit, kouzlo je v procvičování. Aby řečový aparát dítěte dozrál, nestačí pouze docházet k logopedovi, ale je zapotřebí, aby domácí terapie s dítětem probíhala v citově vyváženém prostředí, a proto by se měla zapojit celá rodina. Je pro dítě těžké se naučit vyslovovat správně? V předškolním období se řeč teprve vyvíjí, takže to není těžké, ale po sedmém roce už to pro dítě bývá velmi namáhavé, protože musíme rušit pevné stereotypy a vybudovat nové. Když se začne těsně před nástupem do školy a hlásek je víc, nemáme šanci to stihnout. Na druhé straně některé děti terapií doslova proletí a ani si nepamatují, že prošly logopedickou péčí. Děkuji za rozhovor. Petra Jurásková