Gurecký: Skauting není tím, čím býval

17. březen 2005 | Lidé

Skauting vznikal na počátku minulého století. Prvním hlasatelem tohoto stylu se stal Ernest Thompson Seton, lovec, spisovatel a přírodovědec. U nás byl prvním organizátorem skautingu Antonín Benjamin Svojsík. Myšlenka skautingu přežila i komunistické období, které se ji snažilo úplně zničit, a po jeho pádu u nás znovu vznikla skautská organizace. Ne jinak je tomu i na Třinecku, Jablunkovsku nebo Českotěšínsku. O přiblížení dnešní situace a srovnání s léty dávno minulými jsme požádali Miloše Gureckého, člena náčelnictva organizace skautů a kurátora výstavy o historii skautingu, která právě probíhá v prostorách Muzea Třineckých železáren a města Třince. Co to skauting je a jaké sdružení jej dnes provozuje? Dnes se organizace skautingu jmenuje Junák – Svaz junáků a skautek České republiky. Má tři kmeny – chlapecký, dívčí a kmen starších. Od 6 do 10 let se dětem říká vlčata, od 10 do 15 jsou skauti, od 15 do 18 si říkají roweři a nad 18 už jsou to old skauti. Skauting byla vždy výchovná organizace a to si dnešní generace neuvědomuje. Ostatní organizace, které jen skauting okopírovaly, jsou spíše zájmovými organizacemi. Jak dlouho se mu věnujete a jak jste se k němu dostal? Od mých pěti let. Na táboře jsem byl, když mi ještě nebylo šest. Skautská klubovna byla u nás ve staré smaltovně a já jako kluk jsem se tam vetřel a stal jsem se součástí. Maminka i tatínek byli velcí příznivci skautingu. Mamince se říkalo skautská máma. Když jsme šli na tábor, tak nám vždycky napekla plechy koláčů, nebo přinesla svačinu na stavbu, kde jsme pomáhali. Co vás tenkrát na skautingu lákalo nejvíce? Asi všechno. Schůzky byly opravdu pestré. Lákala nás soutěživost, hravost. Co podle vás láká dnešní děti? Romantika táboření, příroda, zážitky, kamarádský způsob života. Skauti jsou jediní, kteří mají družinový systém, to znamená, že skupina šesti chlapců je samostatný ce-lek. Vedou se sami, jen pod dozorem starších. Teprve družiny tvoří oddíl. Je mezi skauty více chlapců nebo dívek a proč? Chlapecký kmen je silnější ve všem – v obsazování funkcí i v registračních listech se častěji objevují chlapci. Co se týká funkcí, je to bezesporu tím, že naše sestry se stanou manželkami a mají spousty domácích povinností a věnují se rodinám. U dívek se asi jedná o fyzickou náročnost a vůbec dívky mají jiné zájmy. Jak dnes vypadá práce vedoucích? Vedoucího nemůže dělat nikdo, kdo nemá patřičnou kvalifikaci. Jeho funkce záleží na jeho nadřízených. Pokud jej vyberou, musí absolvovat takzvaný čekatelský kurz. Získá kvalifikaci pro vedení a asi po dvou letech může skládat vůdcovské zkoušky. To jsou velmi náročné zkoušky, ve kterých je obsaženo asi 16 různých předmětů, například pedagogika, zdravotnictví, psychologie, historie skautingu i české ze-mě. Po složení dostane vůdcovský odznak a dekret o absolvování. Po převzetí oddílu buď nový vedoucí pokračuje v tom, co před ním dělal jeho předchůdce, nebo se zaměří na něco jiného. Každý z nich má jiný názor, jiný přístup. Jeden je divadelník, jiný vodák, další horolezec a další zpěvák. V tomto smyslu se také v oddílu pořádají akce, na které se oddíl zaměří. Mám dojem, že dnes už není skauting to, co býval. Je tomu skutečně tak? Není tím, čím býval. Kdysi se ve skautingu jednalo o polovojenskou výchovu. Ta už ale dnes neplatí, vymizela. Nikdo ji už nepovažuje za důležitou. Obrovskou roli hrají takzvané civilizační problémy. Za starých dob, když se skautovalo, byli jsme vděčni za všechno, co nám radili a doporučovali starší. Také na schůzkách, které měly trvat dvě hodiny, jsme vydrželi tři, čtyři hodiny. Dnes je to v duchu: ‘odbýt si schůzku a jít’. Svoji roli zde hraje také neúcta ke starším. Hrají svou roli i peníze? Peníze jsou nešvar, který nás vedoucí zlobí. Skauting, o kterém tvrdíme, že je životní styl, je celý o penězích. Všechno stojí peníze. Kdysi nám stačilo zajet na tábor, k jídlu se uvařilo cokoli a bylo to dobré. Dnes si děti vybírají. Stačila nám kůlna na dvorku nebo dřevěný přístřešek jako klubovna - pečlivě jsme si ji hlídali. Dnes musí být v místnosti topení, pokud je jen trochu zima, není obyvatelná. Podle zákona tam musí být voda, větrání, určitý počet toalet. Existují zdravotnické předpisy, které říkají, co přesně nesmí na táboře chybět – vybavené lékárničky, zdravotnické průkazy kuchařů, zdravotnické stany, zdravotník se zkouškami, nerezové kuchyňské náčiní. Kdysi byly nemoci i úrazy na táborech ve stejné míře jako nyní, i když vybavení nebylo na takové úrovni jako dnes. A to vše nám obrovsky stěžuje práci. A co myšlenka skautingu? Zůstala od svého vzniku stejná až po dnešní dobu? Myšlenka zůstává stejná. Skauting je životní styl – maximální přizpůsobení se přírodě, vzájemná úcta mezi sebou, podřízení se tomu, čemu je potřeba, samostatnost. Děkuji za rozhovor. Marcela Hrubá