Byczanská: Turistika je pro zapálené

22. duben 2005 | Lidé

Jaro je tady, sníh pomalu mizí i z vyšších poloh a spousty lidí vyrážejí do přírody. Nastává vhodná doba k tomu, abychom si popovídali o turistice - ať již organizované nebo neorganizované. Jak si v této oblasti vede náš region se svými pěknými vrcholky, jsme se tentokrát zašli zeptat osoby povolané - předsedkyně Klubu českých turistů Třinec Věry Byczanské. Klub v současné době čítá okolo 180 členů a asi 45 dětí navštěvuje Turistický oddíl mládeže Maracaibo. Řeknete čtenářům nejprve váš pohled na organizovanou turistiku u nás a její vývoj? Organizovaná turistika zaznamenala kolísavý vývoj, vzestupy i pády. Po revoluci najednou začali všichni chodit po horách, v polovině 90. let nastal útlum, potom jsme zaznamenali znovu nárůst a v současnosti se setkáváme opět s menším poklesem. Zřejmě je to způsobeno tím, jak lidé v klubu stárnou. Organizovaná turistika je sportem pro zapálené lidi. Starší generace takto zapálená byla, mladší generace si jde dnes do hor spíše odpočinout od návalu práce a stresu, daleko od nějakého organizování, vedení. Ubývá nám počet lidí na zájezdech, takže se více věnujeme vycházkám po okolí. Také se nám změnily preference druhů turistických přesunů (pěší, lyže, cyklo, voda a vysokohorská turistika). Nejvíce nám ustrnula právě vysokohorská turistika, což vidíme ve věkovém rozdílu, který mezi turisty existuje. Organizovaná cykloturistika se také nerozvíjí. Mladí lidé, kteří jsou na sport více nároční, se sice ve velké míře věnují horské cykloturistice, ale znovu se setkáváme s tím, že si raději vyrazí někam sami, než by se měli organizovat. Jak je to s dětmi a třineckým turistickým oddílem klubem mládeže? Na co se zaměřuje? Zdejší mládežnický oddíl se do značné míry zaměřuje na ochranu přírody. Spolupracuje také s Chráněnou krajinnou oblastí Bes-kydy. Děti cho-dí čistit louky, les. Scházejí se každý tý-den, každý ví-kend chodí na vycházky. Pomáhají nám jako pořadatelé na našich akcích pro veřejnost. V létě pak mají větší akce - putovní tábory pěší nebo vodu. Vedle aktivit, které organizuje klub pro své členy, pořádáte také různé akce pro veřejnost? Ano. Jde zejména o turistický pochod Mánesovou stezkou, který má cíl v Dolní Lomné během národopisných slavností Slezské dny. Účast na tomto pochodu neustále stoupá. Loni jsme zaznamenali rekord - více jak 2 000 účastníků. Další akcí pro širokou veřejnost zaměřenou na děti do 10 let je Pohádkový les. I v tomto případě není problém s účastí. Každoročně přichází asi 800 dětí. Když k tomu připočítáme rodiče, tak nám během jednoho dne třineckým lesoparkem projde skoro 1 300 lidí. V zimě pořádáme novoroční výstup na Ostrý, na jaře velikonoční výstup tamtéž. Přejděme nyní od organizované turistiky k turistice obecně. Jak na tom jako region jsme? Všeobecně lidé mají turistiku rádi a těch, kteří chodí na hory, stále přibývá. Dnešní doba je velice rychlá a uspěchaná a lidé hledají v přírodě odpočinek. Na horách se opravdu pohybuje hodně lidí, je vidět, že turistika nezanikne. Nejčastěji se jedná o věkovou kategorii mezi 30. až 50. rokem. Mladší věkové kategorie dávají spíše přednost kolu. Která místa ve zdejší části Beskyd patří k nejoblíbenějším a nejnavštěvovanějším? Pro turisty z jiných regionů je nejlákavější výjezd lanovkou na Javorový a potom sestup na Morávku. Třinečtí turisté si zase dělají okruh přes Javorový na Ostrý nebo Kamenitý. Na Jablunkovsku jezdí lidé většinou do Mostů a potom jdou na Skalku nebo Gírovou. Naše hřebenovky jsou populární. V poslední době narůstá počet turistů na Čantoryji. Myslím si, že tamější rozhledna a aktivity, které organizuje obec Nýdek spolu s majitelem rozhledny, velmi přispívají k rozvoji turistiky celého regionu. Jak hodnotíte úroveň horských chat? Nejsou to žádné hvězdičkové hotely, většina patří mezi obyčejné turistické chaty. Ale myslím si, že současný turista nehledá výborně vybavenou chatu, jak se o tom někdy píše, ale spíše hledá místo, kde se dobře vaří a kde je klid. Náklady na údržbu a provoz chaty bývají tak velké, že žádný chatař není schopen z ní udělat hvězdičkovou ubytovnu a ještě vydělat. Naše chaty určitě nejsou vybavené tak jako například v Krkonoších. A co turistické a cyklistické značení? Cyklistické stezky - to je každý pes jiná ves. Neexistuje zde žádná koordinace stavitelů cyklistických tras, především těch horských. Každý si značí, jak chce. To se mi nelíbí. Také se mi nelíbí některé úseky cyklistických tras, které vedou po silnicích první třídy. Kam se poděla bezpečnost cyklisty? Máme ještě daleko k tomu, jak to vypadá například v Rakousku. Lyžařské běžecké trasy jsou značeny dobře, úpravy začal dotovat Moravskoslezský kraj, objevuje se tak i více běžkařů rekreačních. Turistické značení je podle mého v pořádku. Jak jste se k turistice dostala vy sama a kdy? K turistice jsem se dostala ještě v době Pionýra. Maminka, jakožto vedoucí pionýrského tábora ve Žiaru, mě brala s sebou. Protože Žiar je v Tatrách, součástí tábora byly samozřejmě túry. Tam jsem k tomu přičichla poprvé. Potom jsem se závodně věnovala stolnímu tenisu a později orientačnímu běhu. Když jsem zjistila, že ze mě vrcholový sportovec zřejmě nebude, nechala jsem se přemluvit k vedení klubu turistů. K horám jsem vždycky měla vztah. Dávala jsem přednost hlavně vysokohorské turistice. Vzpomenete si na svůj nejvyšší vrcholek? Navštívila jsem pohoří Kavkaz. Snažili jsme se vylézt na Elbrus, ale na vrchol jsme se nedostali, ale pouze do výšky 4 800 metrů. Potom jsme se pokusili vystoupit na Mont Blanc, bohužel opět pouze do výšky 4 300 metrů. Můj nejvyšší vystoupaný vrchol byl asi Breithorn se svými 4 165 metrů nadmořské výšky. Děkuji za rozhovor. Marcela Hrubá