ZAVŘIT

Dnes je 24. leden 2021, svátek má Milena

Vánoční speciál: Vánoční tradice a zvyky na Třinecku

02. 12. 2020 • 7:31

Dnešním dnem začínáme náš Vánoční speciál - série článků věnovaných Vánocům a jejich tradicím, zvykům a přípravám. Můžete se těšit také na tipy na dárky, kterými potěšíte své blízké a zároveň podpoříte třinecké firmy, instituce a podniky. V tomto článku se budeme věnovat starým vánočním tradicím ve Slezsku a zde na Třinecku.

 

Každý zřejmě zná Barborky, lití olova, pouštění lodiček ze skořápek nebo rozkrajování jablka. Víte ale, co je to například szczedrok či siemieniotka? Nebo proč se do světnice dával snop slámy a psům a kohoutům chléb s česnekem? Všechny tyto zvyky patří již k těm starším a pozapomenutým, které postupně mizí a už se dodržují většinou jen na vesnicích. Pojďme si je trochu oživit.

 

Vánocům se v Těšínském Slezsku říká Wilija či Wigilija, název jsme převzali z nedalekého Polska a tyto svátky jsou právě zde u nás opředeny spoustou pověr, magie a tradic. Ty mají člověku zajistit sobě i jeho rodině zdraví, štěstí, dobrou úrodu a vše dobré v dalším roce. Jedním z tradičních přísloví je: "Jakiś w Wigilię, takiś cały rok (jaký jsi na Štědrý den, takový budeš po celý rok)". Proto se lidé právě o to více v tento den soustředili na své chování a činy. Bylo zvykem vstát brzy a nevylehávat, zároveň ale nikoho nebudit, každý musel vstát sám od sebe. Nesměly se vykonávat žádné náročné práce, prát a věšet prádlo - tento zvyk měl předcházet úmrtí v rodině. Aby se nevyneslo štěstí z domu, na Štědrý den se nesmělo nic půjčovat. Nesmělo se ani štípat dříví a zatloukat hřebíky, to aby v novém roce nebolela hlava a zuby a pro dobré zdraví se muselo alespoň jednou kýchnout.

 

K večeru před večeří se sousedé scházeli u furtki (branky), aby si popřáli všeho dobrého a dali si po puleczce (panáka). Nešlo o to se opít, ale pouze si připít pro zdraví, štěstí a krásné svátky. Tomuto přípitku se říkávalo szczedrok. V domácnostech muselo být uklizeno, stůl stával v největší místnosti domu a usedali u něj všichni společně - hospodář i čeledníci.  Stolovníků podle tradice měl být sudý počet, jídel zase lichý. Do kouta se postavil snop slámy, případně se sláma kladla na stůl a podlahu jako připomínka narození Páně ve stodole. Od stolu během jídla nikdo nesměl vstát, jinak by přišlo neštěstí a každý musel alespoň okusit ze všech jídel nachystaných na stole, aby v další roce nebylo hladu. Před večeří hospodář odříkal modlitbu a všichni se navzájem podělili oplatkou potřenou medem. Všechna jídla byla postní.

 

Mezi tradiční pokrmy patří polévka - hrachová, houbová, rybí nebo siemieniotka - polévka z konopných semen podávaná s jáhelnou kaší. Tu měla za úkol sníst především žena, aby zajistila, že muž bude nosit všechny peníze domů a nebude je propíjet. Dále ryba (kapr, ale i candát), zelí - to se v každé domácnosti upravovalo jinak, někde se smetanou, jinde kyselé nebo na způsob bigosu, kluski (knedlíčky) a pierogi. Ze sladkých jídel můžeme zmínit bryje - ovocnou omáčku z jablek a hrušek, moczke - omáčku ze sušených švestek, kynutou buchtu s mákem nebo tvarohem a kompot z křížal.

 

Po večeři panny a mládenci tahali slámu položenou na stole a podle stébel se odhadovala jejich další budoucnost. Zelené - svatba, povadlé - očekávání, žluté - staropanenství. Panny vily věnce a házely je na stromy - pokud zůstal viset, měla se vdát a odejít z domu, pokud spadl, měla další rok zůstat doma. Hospodář šel podělit zbytky jídla i zvířata ve stodole - nikdo neměl být vynechán a psům a kohoutům dal kousek chleba potřený česnekem, aby byli ostří a dobře hlídali.

Sdílet článek:
Komentáře
Přidejte váš názor

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.

Přihlásit se
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním tohoto webu s jejich používáním souhlasíte. Další informace Souhlasím